Postav se na vlastní nohy (3/5)
„Takže... Zbývá rozhodnout ještě jedna věc: Kdo bude s námi dnes zpívat?“
Richie zesinal a otočil se na stejně bledého Adlea. Chvíli se na sebe upřeně dívali a pak se Adle rozkašlal suchým dráždivým kašlem. Richie pochopil, že to zůstalo na něm.
„Ne, to ne. Já nemůžu.“ Začal vyděšeně couvat.
„Proč ne?“ nechápal Tod, ale Jerry ho zarazil. Chápal, že by z toho měl Richie obrovský průšvih. Jedna věc byla zmizet a zašít se do maličké zkušebny a druhá byla vystupovat na veřejnosti.
„Nemůžeme ho k ničemu nutit,“ řekl Todovi. Richie se zoufale díval po ostatních. Bylo mu s nimi fajn, ale tohle pro ně udělat nemohl, i když se všichni tvářili sklíčeně.
„Nemůžu, jestli zjistí, že nejsem doma, už mě nikdy nepustí ani na balkon,“ hájil se.
„Nemusí přece vědět, kde jsi byl, myslíš, že bude někdo z tvých známých na našem koncertě?“ zeptal se pochybovačně Tod.
„Má pravdu, já jsem tě tenkrát málem nepoznal. Trochu zapracujeme a nikoho ani nenapadne, že jsi TEN Richie.“ přidal se Jerry.
„Navíc s námi nebude zpívat Richie ale Rick,“ zašklebil se KJ a zvedl vzhůru palec s černě nalakovaným nehtem. Richie se už ani nedivil, že ho o tom vědí. Neptal se, kdy ho poznali, teď to nebylo důležité. Čelil jinému rozhodnutí. Když půjde, bude to obrovský risk. Nejspíš by ani sushi nestačilo. Ale alespoň jednou chtěl dělat, co ho baví. Jednou jedinkrát si užít koncert podle svého, rozhodnout si o vlastním životě sám. Měl plný zuby diktatury. A tak se v něm probudil rebel.
Jerry sledoval, jak se Richiemu pomalu objevil na tváři úsměv a nabíral na šíři.
„Seru na ně!“ vykřikl a Jerrymu zacukaly koutky, až se rozesmál s ostatními. KJ poplácal Richieho po zádech:
„Vítej na palubě, Ricku.“ Potom narychlo zabalili a přesunuli se do klubu. Dali si jednoho panáka na oslavu nového skoročlena a začali připravovat aparaturu. Richie se rychle učil všemu potřebnému. Jerry si během toho shonu odchytil Adleho:
„Nevadí ti, že bude Richie zpívat místo tebe?“ zeptal se.
Adle uhnul nervózně pohledem kamsi do rohu místnosti: „Abych pravdu řekl, jsem rád.“
„Vážně?“
Zvedl hlavu. „No tak, přece víš, jak nesnáším stát tam vepředu.“
„Dobře, zvládneš hrát?“ zeptal se ještě pro jistotu.
„Copak jsem nějakej mrzák? Samo že to zvládnu,“ ohradil se a s úsměvem odešel.
Jerry se za ním díval a pro sebe se usmál. Pokud šlo o vymýšlení melodií a pomalejších písniček, byl Adle k nezaplacení. Na kytaru hrál celým svým srdcem, ale zpěv nebyl pro něj. Měl sice zajímavý hlas, takový lehce nakřáplý, ale KJ měl pravdu. Ten stres z vystupování před lidmi Adleho ničí, dlouho to nevydrží. Už i kvůli němu doufal, že se mu podaří přemluvit Richieho k další spolupráci, i když věděl, že šance je mizivá.
A tak začal první Richieho koncert s plnohodnotnou skupinou. Předtím si ho vzala do parády přítelkyně KJe a málem sám sebe nepoznal, když ho konečně propustila. Díky tomu se konečně přestal bát a koncert si užil naplno. Měl trochu trému, protože mu hodně záleželo na správném průběhu. Když něco zkazil na svých koncertech, byl to jen jeho problém a jemu to bylo jedno. Tady na něm záležel úspěch celé skupiny.
Ale všechny pochyby a strach zmizely, jakmile zaslechl první tóny. Zazpíval první píseň, pak se KJ ujal slova a pozdravil publikum. Moc lidí neměli, ale postupně lidé přibývali, až obsadili celý klub. Richie si koncert užíval a jak by ne. Kolem sebe měl šťastné lidi, kteří ze sebe vydávali všechno jen kvůli jednomu večeru.
„...Live for this moment,“ zpíval a nic lépe nevystihovalo jeho pocity.
„... This night might end soon, but we'll still be here for you...“
Když se ten večer Jerry a Richie loučili s ostatními, Richie si uvědomil, kam patří, kde je jeho místo v životě. A co víc, kde je jeho budoucnost. Nezáleželo na tom, kolik tisíc fanynek měl po celém světě, ta hrstka, pro kterou dnes hrál, pro něj byla milionkrát víc a to znamená být zpěvákem.
„Jsi nějaký zamyšlený,“ vytrhl ho z myšlenek Jerry, když šli v noci pěšky k motorce, kterou měli jet k němu domů.
„Já jen... to nic,“ zavrtěl šťastně hlavou. Nasedli na motorku a Richie skoro usínal opřený o záda řidiče. Uvnitř ho hřál pocit dobře odvedené práce.
Jerry litoval, že ještě pořád zbývá pár hodin do rozednění, chtěl by jednou Richiemu ukázat jízdu při východu nebo západu slunce. Zatím se spokojil s Richiem za sebou přitisknutým na jeho záda. Byl šťatný, protože byl šťastný on. Jako by to bylo nakažlivé. Smutně si pomyslel, že je to možná jejich poslední společný koncert. Ale na to teď nechtěl myslet. Přidal rychlost a za chvíli už parkovali u něj doma.
„Tady bydlíš?“ zamžoural Richie na dům před sebou ospale.
Jerry přikývl, odemkl vchodové dveře a přiložil si prst na rty: „Žiju ještě s rodiči, nerad bych je probudil,“ požádal rozpačitě. Potichu se proplížili domem k Jerrymu do pokoje.
„Všechno tady je ti k dispozici, koupelna je na chodbě, druhé dveře vpravo. Oblečení si můžeš půjč-“ zarazil se. Z jeho postele se ozvalo tiché zachrápání.
„Alespoň boty sis sundat mohl,“ usmál se potichu. Rozvázal mu tenisky a shodil na zem. Musí být šíleně unavený, napadlo ho. Potichu si vytáhl pyžamo, šel se umýt a pak si ustlal vedle postele na zemi. Chvíli se díval na Richieho uvolněnou tvář. Ve spánku vypadal jako obyčejný sedmnáctiletý kluk, nikoho by ani nenapadlo, že je slavná hvězda. Opatrně ho převalil z peřiny a přikryl. Nechtělo se mu spát, nejradši by tu tiše seděl a užíval si ten slastný pocit, že je všechno jak má. Naprostá spokojenost. Kapela měla úspěch, band si rozumí s Richiem a Richie... Richie je v mé posteli, dodal v duchu. Ano, přesně tak si to přál. Akorát by tam rád byl s ním. Povzdychl si, svět nemůže být dokonalý, a zhasl světlo.
„Dobrou noc,“ popřál mu, i když věděl, že se odpovědi nedočká.
Richie se protáhl v posteli, tak dlouho ho neprobudily paprsky slunce ani nepamatoval. Vždycky jen budík nebo křik nadřízených. V lepších případech klepání pokojské služby. Převalil se na druhý bok a přehodil peřinu přes hlavu. Takové teploučko...
„Budeš se válet ještě dlouho? Ne, že by mi to vadilo, ale mamka čeká se snídaní.“ Richie sebou trhl a okamžitě se posadil. Nechápavě zíral na Jerryho sedícího v nohách postele.
„Dobré ráno,“ napověděl mu s úsměvem majitel pokoje.
„D-dobré,“ vykoktal Richie zmateně. Pomalu si rozvzpomněl na včerejší koncert a to kde usnul. „Promiň, já včera...“
„Byl jsi unavený. Stejně jsem chtěl spát na zemi a takhle jsme se alespoň nemuseli dohadovat.“ Věděl, že Richie by ho na zemi spát nenechal stejně tak jako on jeho.
„Máš tak pět minut, aby ses dal do pořádku, pak přijď dolů.“
„Cože?“
Jerry protočil oči v sloup. „Na snídani. Řekl jsem rodičům, že u nás bude dneska přespávat jeden můj kamarád. Měl by ses ukázat alespoň na snídani,“ řekl a odešel z pokoje.
Richie si rychle protřel oči a vydal se do koupelny. Dal si rychlou sprchu a vymyl všechen gel, vosk, lak a kdoví co všechno z vlasů. Našel i fén, bleskově si prosušil vlasy, aby z nich netekla voda, a vydal se do jídelny.
„Dobré ráno,“ pozdravil všechny přítomné.
Jerry okamžitě vstal od stolu. „Mami, tati, to je můj kamarád Richie.“
„Těší mě,“ odpověděl představený a podal si ruku s rodiči.
„Jerryho kamarádi jsou jako naši vlastní. Chovej se jako doma,“ řekla Jerryho máma, menší usměvavá dáma.
„To radši neříkej, nebo začne házet ponožky na podlahu jako náš syn,“ zasmál se otec, vysoký prošedivělý muž s uličnickým pohledem. Jerry rozpačitě pokrčil rameny a uhnul pohledem. Richie si tedy sedl a pustil se do jídla. Během snídaně se ho rodiče zvědavě vyptávali na všechno možné a prokládali to veselými historkami. Jerry je občas musel mírnit, bál se, že si mezi nimi bude Richie připadat trochu trapně, ale ten se usmíval od ucha k uchu a vesele jim odpovídal na všechny dotazy. Navíc děkoval všem nadpřirozeným silám, že se mu podařilo přemluvit sestru, aby přespala u kamarádky. Kdyby Richieho poznala, mohli by rovnou rozhlasem vyhlásit, že je u nich Richie Crossland.
Po snídani se Richie rozloučil s rodiči a zase se chystal s Jerrym na cestu.
„Omlouvám se, někdy jsou prostě jako děti,“ usmál se pokřiveně Jerry a nasadil si helmu.
„Moji rodiče se málokdy usmívají, tak je pro mě příjemná změna vidět někoho takového. I když máš pravdu, chvílemi to bylo spíš jako výslech. Nebo námluvy,“ zasmál se a také si nasadil helmu. Ještě pořád si nepřipouštěl, že jeho sen končí.
Jerry zrudl a radši rychle nasedl. Jeho rodiče už věděli o jeho opačné preferenci co se pohlaví partnerů týče. Nejspíš to brali, jako že jim chce ukázat svého přítele. To si s nimi bude ještě muset vyjasnit. Ale, pomyslel si, když za něj nasedl Richie, chytil se ho kolem pasu a přitiskl se k němu, bylo by krásné, kdyby ho jednou mohl představit jako přítele.
„Tak plnou parou vpřed... i když... nemusíš spěchat.“ zavelel Richie.
Jako bych mohl, řekl si v duchu Jerry s úšklebkem a vyrazil.
Cestou stavěli jednou natankovat a Richie zavolal bratrovi, jestli jde všechno podle plánu. Domluvil se s ním, že se pak sejdou v jejich oblíbené kavárně. Znovu nasedli, ke konci cesty se Jerry už vysloveně loudal. Nechtěl, aby to skončilo. Zaparkoval motorku ve větším městě poblíž Richieho bydliště. Richie si sundal helmu a podal ji Jerrymu.
„Díky za všechno,“ usmál se smutně.
„Není za co, to já jsem rád, že jsem tě vzal s sebou,“ usmál se na oplátku a pak zvážněl. „Ale slib mi, že tě budu moct v nejbližší době zase unést.“
„Pokusím se,“ díval se Jerrymu do očí a čím dál víc si uvědomoval, že to může trvat celé dlouhé týdny, než ho opět uvidí. Po tu dobu bude muset znovu slepě poslouchat rozkazy. Najednou mu z oka vyklouzla slza.
„No tak, neloučíme se navždy,“ pokusil se ho rozveselit, když vtom se mu Richie vrhl kolem krku.
„Bude se mi stýskat,“ zašeptal.
„Mě taky,“ odpověděl dojatě Jerry a sevřel ho v náruči. Zhluboka nadechl jeho vůni smísenou s pachem baru ze včerejška, zlehka ho pohladil po vlasech a doufal, že si nedovolil příliš.
Richie si přál, aby se zastavil čas a mohli takhle být celou věčnost, jenže dobře věděl, že je to nemožné. Pustil Jerryho a podíval se mu už bez slz do očí.
„Pozdravuj ode mě bandu a vyřiď jim, že si s nimi někdy zase rád zahraji.“
„Vyřídím,“ přikývl.
„Tak... opatruj se... zavolám,“ ještě řekl, pak se otočil a bez ohlédnutí vyběhl pryč, nezastavil se dřív než před kavárnou, kde už čekal jeho bratr. Zhluboka se nadechl a vešel dovnitř.
„Ahoj, čekáš dlouho?“ objal ho na přivítanou a v tu chvíli si uvědomil, jak moc se jeho poslední dvě obětí liší.
„Ani ne, teď jsem přišel. Tak co vyprávěj...“
„Nejdřív mi řekni, jestli mě někdo nesháněl.“
„Kdepak,“ zavrtěl hlavou, „všichni si myslí, že jsme spolu odjeli na chatku po dědovi.“
Richie si oddechl. Jeho krytí tedy prošlo. Kdyby se přece jen někdo ptal rodičů, kde je, měli říct, že s bratrem. Ten sice odcestoval na chatku, kterou zdědili po dědovi, ale se svojí přítelkyní Jessicou.
Potom začal Richie vyprávět o celém úžasném dni a jeho bratr jen s úsměvem poslouchal.
Jerry zůstal stát na ulici a díval se, jak mu Richie znovu mizí v dáli. Už kolikrát se takhle díval na jeho utíkající záda? Ani to snad jinak nešlo. Někdy je lepší odejít rychle a bez ohlížení, nebo člověk neodejde vůbec. Tak nějak se podle něj Richie cítil. Co bude dál? To asi bude na Richiem. Dokáže se trhnout? Netušil, že včerejší noc byl v baru někdo, kdo Richieho poznal a nemínil si to nechat pro sebe. Proto v klidu nasedl na motorku a vyrazil domů. Jen za víkend utratil nehorázné peníze za benzín. Strhnu to Richiemu z jeho podílu na tržbě za koncert, ušklíbl se. Měl odvoz i s přespáním v posteli a snídaní, jako pravá hvězda. Uháněl po dálnici a vzpomínal na posledních čtyřiadvacet hodin. Něco krásného zrovna skončilo, ale kdo říká, že tím nemohlo něco jiného začít?
Richie sebou plácnul na postel ve svém apartmá. Všechno klaplo, šofér ho dle domluvy nabral před kavárnou a dokonce i viděl jeho bratra, takže by nikdo nemohl říct, že se rodině nějak vyhnul. Po další zdlouhavé cestě přijeli na hotel bez problémů. Jeho manažer se jen šel podívat, jestli dorazil v pořádku a ze slušnosti se poptat na cestu, nic víc. Přišlo mu divné, že se ani nevyptávají, jak je na tom s rodinou. Nejspíš někde sedí zalezlí a debatují nad novým skandálem, ušklíbl se. Nějak měl pocit že jeho image hodného chlapce jim není dost dobrá. Slyšel pár návrhů a ani jeden se mu nelíbil. Drsný metalista, drogový závislák, manipulant, megaloman... asi nejhorší z toho všeho mu připadl návrh „emaře“. Prý by měl začít chodit v černém a na nikoho se nedívat. Co víc, měl by si pořezat ruku a pak všude ukazovat jizvy na zápěstí. To mu připadalo nechutně přehnané. Emo byla sice populární vlna, ale pochyboval, že by ho veřejnost přijala jinak než za pozéra.
Převalil se na břicho, teď stejně nemělo cenu o tom přemýšlet. Jako obvykle ho postaví před hotovou věc, takže proč se tím zbytečně zabývat? Raději vzpomínal na celý víkend. Měl, pocit že bratr je z toho vyprávění stejně nadšený jako on sám. Hodně se vyptával na Jerryho a na kapelu.
„Líbil by se ti, uvidíš,“ řekl mu předtím Richie.
„Dobrá, počkám si, až ho přivedeš domů a představíš ho rodině,“ zasmál se.
Richie zrudl. „Není to, jak si myslíš. Jsme kamarádi,“ dal důraz na poslední slovo.
„Ale přiznej, že bys rád něco víc,“ mrkl na něj.
Uhnul pohledem. „Jo máš pravdu,“ zamumlal. „Znamená pro mě něco víc.“
„Měl bys mu to říct.“
Richie na něj nevěřícně v šoku vykulil oči. „Zbláznil ses? To nemůžu!“
„Proč by ne? Nemusíš mu hned vyznávat lásku, prostě se tak mezi řečí zmiň, že jsi gay a sleduj jeho reakce,“ navrhl bratr.
Richie nad tím přemýšlel. Musel s ním souhlasit, asi by mu to měl nějak naznačit. Jerry by se na něj přece nevykašlal jen kvůli tomuhle. Gay – to mu připomínalo, že i tahle image byla mezi navrženými. Nejvíc ho na tom vytáčel fakt, že jsou schopni mu nadiktovat něco proti přirozenosti většiny lidí. Co na tom, že on zrovna do téhle většiny nepatřil?
Zaslechl výtah a kroky rychle blížící se k jeho pokoji. Radši se posadil a čekal až se ten hurikám vřítí dovnitř. Dveře se prudce otevřely a manažer, producent a další tři důležití lidé přistoupili k Richiemu. Z výšky na něj vrhali nasupené pohledy.
„Co se děje?“ zeptal se jich opatrně.
„Můžeš nám vysvětlit,“ supěl producent, „tyhle fotky?!?“ a strčil mu do ruky papíry, na kterých sotva stihl uschnout inkoust. „Zrovna nám to přišlo mailem!“
Richie sklonil pohled. A do prdele, zaklel v duchu.