Postav se na vlastní nohy (5/5)
Jerry se prodíral davem a za sebou táhl sestřičku nedbaje na její protesty. Konečně se dostal k Benovi.
„Bene!“ zakřičel. Oslovený se otočil.
„Mami, tati, tohle je Jerry. To on pomáhal Richiemu, bez něj by se tohle nestalo.“ Plačící rodiče objali Jerryho a děkovali mu. Do té chvíle nevěděli si jejich syn zažíval.
„Bene, jak jste sem přijeli?“ zeptal se Jerry přímo.
„Tady Jess nás vzala autem,“ ukázal na přítelkyni.
Jerry se otočil na ni: „Mohl bych tě o něco požádat?“
„Cokoliv,“ přikývla.
„Mohla bys odvézt všechny k nim domů? Já tam pak Richieho dovezu.“ Nevšímal si překvapených tváří.
„No problem.“
„A ještě něco, potřebuju, aby jste cestou hodili tuhle mladou dámu domů. Ona už vám řekne kam.“
„OK.“
„Díky moc.“ Rychle se otočil k sestře: „Povedeš je přímo k našim a pak půjdeš přímo domů. Nikde se nebudeš courat, jasný? Já si to ověřím.“
Přikývla.
„Tak nashle za chvíli,“ zavolal a tryskem se prodral ven z davu. Běžel ulicemi nočního města k domovu. Znal město jako své boty, věřil, že zkratkami se tam dostane dřív než oni autem. Navíc by se do auta ani nevešel. Vylovil z kapsy mobil a zavolal domů.
„Mami, nemám čas na povídání. Za chvíli ti domů převezou ségru, ano? Já musím něco zařídit.“
„Co se děje?“
„Zapněte si televizi, musí to běžet alespoň na čtyřech kanálech.“ Chvíli ticho.
„Ale co to má společného s tebou?“
„Mami, vzpomínáš si na toho mýho kamaráda před měsícem? To byl Richie Crossland!“
„Skutečně? Já ho nepoznala. Měl jsi mi říct, že chodíš s -“
„Já s ním nechodím, je to jen kamarád,“ zvýšil nevrle hlas. „Už musím končit. Nečekejte mě dřív jak zítra,“ a ukončil hovor.
Richie pořád ještě seděl ve své šatně. Přemýšlel, jestli by neměl utéct okýnkem na záchodě, jako to dělají zločinci. Už tu byl bezmála dvě hodiny a začínal se nudit. Co asi dělá rodina? A co Jerry? Jsou tam v tom davu a taky bojují za jeho propuštění? Televizi už ani nevnímal, když vtom zaslechl slabé pohvizdování. Tu melodii znal, zpíval ji přece s KJem a ostatními tenkrát v tom klubu! Vyběhl k okýnku.
„Jerry!“ vykřikl šeptem.
„Richie! To je dost, že jsme tě našel, chodím tu už dobrou půlhodinu,“ odpověděl mu stejným tónem.
„Co tu děláš?“
„Co asi, chystám se tě unést.“
„Vážně?“ vyjekl nadšeně.
„Proč myslíš, že se tady tak plížím? Kus dál mám motorku. Akorát musím vymyslet, jak tě dostat ven,“
„To nebude zas takový problém,“ odpověděl Richie. Nahromadil věci pod okýnkem a protáhl se ven. Spadl ze dvou metrů na zem a podlomila se pod ním noha. Zbledl, ale jinak nevydal ani hlásku.
„Pitomče, měl jsi mi říct, co máš v plánu,“ zaklel tiše Jerry. Jenže Richie už byl takový, vždycky jednal na vlastní pěst.
„Jsi v pořádku?“
„Kotník,“ procedil skrz zaťaté zuby Richie.
Jerry znovu zaklel. Pomohl mu postavit se na jednu nohu. Podepíral ho a pomalu v tichosti vyšli směrem k místu, kde byla zaparkovaná motorka, zatímco se to Richie snažil rozchodit. Muselo to být daleko, aby start motorky nevzbudil rozruch. Jerry si uvědomoval, že touhle rychlostí si jich někdo každou chvíli všimne, i když většina lidí měla hlídat přední bránu.
„Takhle to bude rychlejší,“ řekl, když vzal Richieho do náruče. Zatraceně lehký, pomyslel si, asi tím stresem nejedl. Richie chtěl protestovat, ale pak se jen chytil pevně Jerryho kolem krku. Takhle doběhli k motorce. Nasadili si helmy a Jerry pomohl Richiemu nasednout za sebe. Ještě mu půjčil bundu, pro kterou se ještě na poslední chvíli vracel, aby cestou chladným nočním vzduchem nenastydl, a potom už vyjeli pryč od toho všeho humbuku.
Richie se odvážil uvolnit až když jim město mizelo za zády.
„Kam vlastně jedeme?“ křikl do předu.
„Domů.“ Na víc se Richie neptal. Přitiskl se k řidiči a byl šťastný. Domů, konečně jede domů.
Jerry zpomalil, aby přes hukot motoru slyšel Richieho navigaci. Znal cestu do městečka, ale kde přesně bydlí nevěděl. Dům poznal hned, uvnitř se svítilo a na zápraží už vyčkávala rodina. Jerry zaparkoval na příjezdové cestě a poděkoval všem svatým, že jim vystačil benzín. Nespěchal, v klidu uložil obě helmy a nechal tak Richiemu čas, aby se přivítal s rodinou.
Richie pomalu kráčel k domovu. Ačkoliv ho pořád bolela noha, dával si záležet, aby se to neprojevilo na jeho chůzi. I po tom všem se snažil nepřidělávat lidem starosti. Zastavil se před mámou a najednou nevěděl, co říct. Nemusel, s pláčem ho objala.
„Ach, Richie,“ vzlykala, „vítej doma,“ řekla, když ho konečně pustila. Objal se ještě s otcem a bratrem. Potom všichni společně vstoupili dovnitř. Ben přidržel Jerrymu dveře: „Díky, že jsi nám ho přivezl,“ řekl mu.
Všichni si sedli společně ke stolu a maminka jim naservírovala domácí bábovku. Richie vyprávěl o všem za poslední roky s plnými ústy. Připadal si vyhladovělý a naprosto vyčerpaný, jenže tohle musel vyřídit hned. Všem popravdě řekl, jak to bylo. Bál se jim podívat do očí, věděl, že s ním nebudou souhlasit, ale nikdo mu nic nevyčítal. Pozdě v noci vstal Ben od stolu.
„Půjdu přespat k Jessice. Jerry, jestli chceš, můžeš spát v mé posteli,“ nabídl.
„Když vám to nebude vadit...“ podíval se na rodiče, ale nikdo nic nenamítal.
„Ukážu ti cestu,“ řekl Ben a vyšel z hlavní místnosti. Jerry šel za ním a nechal Richie s rodiči. Věděl, že si mají hodně co vyprávět. Ben ho zavedl po schodech do malého podkrovního pokojíku.
„Tady jsme oba strávili dětství,“ řekl Jerrymu nostalgicky. „A tady budeš dnes spát. Půjč si něco ze skříně, mě to nevadí a Richiemu taky nebude. Záchod a koupelna jsou o patro níž. To je asi tak všechno. Dobrou. A ještě jednou díky, že jsi nám ho převedl zpátky. A tím nemyslím jen ten dnešek,“ usmál se a odešel.
Jerry se opatrně rozhlédl po pokoji. Spousta starožitností a památek z dětství. Richieho část pokoje byla uklizená, jak by ne, když tu tak dlouho nebyl. Ta Benova se zdála naopak velmi prázdná, jako by měl většinu věcí už někde jinde. Nejspíš u Jessicy, napadlo ho. Opatrně se posadil na měkoučkou postel. Tak takhle vypadá Richieho pokoj... Cítil se teď jako pevná součást Richieho života, jako by už patřil do rodiny. Taky skoro jo. Zahleděl se střešním oknem ven na hvězdy. Svítí tak jasně a pro všechny stejně. Možná si celebrity neničí krky zakláněním se, ale o tuhle krásu jsou ochuzené. Jen jediná hvězda dnes zářila jasněji a tou byl Richie Crossland, který znovu našel sám sebe.
Richie mluvil s rodiči dlouho do noci. Až skoro nad ránem ho pustili spát. Div nepadal únavou, přesto byl spokojený. Všechno měl vyřešené, už žádný stres. Nechá právníky, aby dořešili zbytek za něj. Potichu vklouzl do svého pokoje. Na Benově posteli ležel na zádech Jerry s rukama za hlavou a pozoroval hvězdy.
„Všechno vyřešeno?“ zeptal se a posadil se. Richie si všiml, že má na sobě Benovo pyžamo. Tedy jen spodní díl. Nejspíš se za tu dobu stihl i vykoupat.
Přikývl. „Bylo to náročné, vypravovat všechny ty roky zpátky. Ani nemám sílu jít se umýt,“ zívl. Otevřel skříň a vylovil oblečení. Pak ho položil na kraj postele a skočil na matraci. Zapérovala a odhodila pyžamo na zem, ale Richie si toho nevšímal.
„Stýskalo se mi postýlko moje.“ Potom si uvědomil, že není v místnosti sám a zrudl.
„Asi jsi tu dlouho nebyl, co?“ šklebil se Jerry.
„To jo, skoro tak dlouho, co se známe.“
Jerry zahvízdl. „Tý jo, tak dlouho?“ Měl pocit jako by to byly roky od dne, kdy ho viděl poprvé sedět osamělého u baru.
„Chybělo mi to tu. Můj pokoj je jako součást mě. Zní to hloupě co,“ uhnul pohledem.
„Vůbec ne,“ zavrtěl hlavou Jerry bez sebe menšího náznaku ironie. Richie se na něj podíval, jestli to myslí vážně a začal se převlékat. Jerry chtěl otočit hlavu zpět k noční obloze, ale neodolal a díval se jak k zemi padá kdysi sněhově bílá košile a odhaluje tak opálená záda. Neodvažoval se ani dýchat, aby si ho Richie nevšiml. Bal se, že ten zběsilý tlukot srdce musí být slyšet až na náměstí. Bojoval s touhou vstát a políbit ho na rameno a pokračovat přes celá záda. Jen se dotknout té sametové pokožky...
Richie si natáhl kalhoty a přetáhl přes hlavu vršek. Najednou si uvědomil, jaké je v místnosti ticho. Opatrně se otočil a setkal se s Jerryho toužebným pohledem, který na něj zapůsobil víc než rána na solar. V jeho očí svítil hlad po Richieho těle, ale on se nedokázal od nich odtrhnout.
Nakonec spojení přerušil Jerry: „Promiň,“ zašeptal a měl podivně vyschlo v krku.
Řekni mu to, ty zbabělče, křičelo cosi uvnitř Richieho. Marně, jen beze slova zhasl a lehl si do postele. Chvíli mlčeli, Jerry přemýšlel o tom, co se stalo. Nepochyboval o tom, že viděl v Richieho pohledu stejnou touhu, jakou cítil on sám.
„Richie?“ zašeptal do tmy.
„Ano?“ napětím se mu špatně mluvilo.
„Řekni mi jednu věc. Tenkrát... s tou prostitutkou... bylo to protože byla... žena?“
Ticho a pak: „Ano.“ Takže měl pravdu, Richie je taky gay. Jenže co teď s tím? Nemůže za ním jen tak přijít a říct mu, že ho miluje, to prostě nejde. Jenže takhle blízko a daleko zároveň neusne.
A potom se do ticha ozvalo: „Vždycky jsem si myslel, že moje postel je daleko měkčí a pružnější než bráchy, ale on to odmítal přiznat. Nechceš to jít porovnat?“
Jerry se zašklebil, zdálo se mu to, nebo tohle byla pozvánka k němu do postele? Byl rád, že nevidí jeho široký škleb a potichu se zvedl. Dnešek bude ještě zajímavý.
Richie připevnil mikrofon do stojanu a zahleděl se do prázdného sálu. Poté co utichl rozruch, vrátili se zpátky do menších klubů. Musel souhlasit s ostatními, že se tam vytvoří lepší atmosféra, než ve sportovních halách.
„Malý, co?“ ozval se za ním hlas.
„Ani ne,“ odpověděl nepřítomně a nechal Jerryho přitisknout se k němu.
„Nestýská se ti po větších místech?“
„Blázníš? Po tomhle jsem vždycky toužil.“
Jerry ho místo odpovědi políbil na krk.
„Přestaň,“ ošil se Richie. Byli spolu už dva měsíce a všichni to věděli, ale i tak byl s ním na veřejnosti nervózní.
„Nikdo tu není, jen my dva,“ usmál se jeho přítel. „Nebude vadit, když -“
„Jerry, pomoz mi s tím kombem,“ zavolal ho k jeho smůle KJ. Naštvaně pustil Richieho a odešel za ním. Ještě před tím vtiskl svému milenci na tvář polibek. Richie se otočil za jeho mizícími zády. Ano, už dva měsíce byl plnohodnotným členem skupiny. KJ i Tod ho přijali rádi, ovšem nejvíc jeho příchod ocenil Adle, který teď zůstával u druhé kytary a pomocného vokálu.
„Richie Crossland – oběť showbussinesu?“
„Richie odchází, fanynky na dně!“
„Richie Crossland o své minulosti. Kdo je Jerry Thomson?“
„„S hudbou nekončím, jen měním styl,“ přiznal Richie“
„Nová Richieho skupina – jací jsou?“
„Objev! Milenec Richieho Crosslanda!“
Dlouho probírali jejich vztah. Naštěstí už o ně novináři ztráceli zájem. Byl vděčný celé skupině, že je přijali bez problémů a snášeli i útoky paparazzi. Občas, když se ráno vzbudil, nebyl si jistý, jestli to všechno není jen sen. Bydlel u Jerryho, aby to měl blíž na zkoušky, domů jezdil na víkendy a Jerryho bral skoro vždycky s sebou.
Šťastně si povzdechl a šel ostatním pomoct s přípravami na koncert. Těšil se, až znovu roztancuje celý klub a bude s nimi zpívat texty, které složili. Ale ještě víc se těšil na noc. Věděl, že se Jerry vykašle na pití a vezme ho rovnou k sobě domů, aby mohli spolu strávit další noc.
Bylo mu jedno, jestli je slavný nebo ne, kolik prodají alb a kolikátí jsou v žebříčkách hitparád. Dokud měli pro koho zpívat a mohl být s Jerrym, byl šťastný. Pohrával si s myšlenkou, že o tom všem napíše knihu, i když nebyl si jistý, jak by to přijali ostatní. Možná jednou, až bude starší. Teď bylo důležité využit času a hrát celému světu.
„Richie Crossland's gonna rock!“ zašeptal sám pro sebe zatímco vyndaval aparaturu z dodávky. Jerry ho slyšel a usmál se. Jeho Richie, tak krásně to znělo. A dnes v noci...
„Kámo, jestli budeš snít, nikdy nezačnem,“ zavolal KJ. Oba sebou trhli a otočili se na něj. Vítězoslavně se šklebil, jako by je nachytal při něčem zakázaném. Jemu nevadilo, že spolu ti dva chodí. Byl si jistý, že je na tom zbytek stejně. Dokud jim to nepřekáželo v hraní, nemohl nic namítat.
„Pojďte, dneska to rozjedem!“
Parada
(Karin, 8. 1. 2020 22:56)