Historicky nejdelší pauza stránek
A stále ještě nekončí. Tak mě napadlo se podívat, kdy jsme naposledy psala a koukám, že na Nový rok. To je smutný...
Ono je to tím, že prostě sem nemám co dávat. Nemůžu nic dokončit, po většinu času se mi ani nechce psát, to se přece jen líp dělá single, nějak člověk víc sní...
Někteří lidé jsou přirození vypravěči, dokážou se chytit věty a vytvořit příběh. V mé hlavě obvykle neustále něco vyprávím. Teda tak by to alespoň mělo být, poslední dobou spíš jen přemýšlím nad svým životem, tak nějak mi to zabere hodně času. Možná vás napadá, proč teda víc nepíšu, když se moje hlava zdá být plná příběhů, odpověď na to je prostá: nejsou originální.
Chytím se věty, změním postavy, prostředí, pozadí ale pořád z toho moc táhne, odkud to mám. A nechci, aby mi lidi říkali, že jsem to někde ukradla. Ono je těžké napsat něco skutečně originálního. A čím neobvyklejší to je, tím víc je na tom vidět sebemenší inspirace, proto používám jednoduchý a prostý motivy.
Myslím, že píšu jen tu svojí fantasy povídku, kterou budu psát tak dlpouho, až se natáhne na délko románu, pak ji celou přepíšu a vydám ji jako knihu pro děti... protože ji píšu roky, takže nejsem vůbec spokojená se začátkem... Navíc se příběh neustále vyvíjí, stejně tak postavy, jenže já to nevidím, když mezi jednotlivými kapitolami je taková prodleva... Chci říct, povídka má skoro 39 000 slov, 184 000 znaků bez mezer a 221 000 včetně mezer. Takovou povídku si můžete číst znovu a znovu a stejně se odchýlíte od předepsaného charakteru postavy.
A to nemluvím o té s pracovním názvem F, ta má 36 000 slov. Obě se píší docela náročně, protože musím pořád provádět průzkum, abych nepsala nesmysly.
Když jsem psala posledně, bylo zkouškové a teď je zase. Ne že bych měla čas, zápočťák byl taky náročný... Ale na prázdniny jsme si brigádu nesehnala, tak se budu asi nudit doma a budu psát...
tak páčko...
Yveren