píšu...
Vážně, nevím co mě to popadlo, ale v sobotu ráno jsme se zamotala do už napsaný povídky - Přítel... Na to, že se v mé hlavě zrodila asi před dvěma roky je docela živá. Už dlouho jsme si pohrávala s myšlenkou napsat to z Tomodachiho úhlu pohledu. A myslím, že to je hodně zajímavý. Akorát byl problém, chtěla jsem to dát formou deníku, ale pak mi došlo, že s takovými nesrovnalostmi se nedá nic dělat. Buď bych musela přepsat původní povídku, nebo jsem musela ustoupit. Co já můžu za to, že v Japonsku mají třetiletí a jen měsíc letních prázdnin?
Přepisovat původní se mi nechtělo, i když to asi obnovím. Mám tam tečky před uvozovkami, kde mají být čárky. Víceméně jsem včera psala celý den. Fascinující je, že jak píšu, mozek se mi zpomalí na rychlost psaní, abych každou myšlenku mohla ihned zapsat a nic neuteklo. a tak píšu stránku třeba i hodinu a to nevnímám nic jiného. Mám 11,5 stránky za 12 hodin. Teda zhruba, musela jsem jít jíst adt. Ale píše se to dobře, protože mám krásnou osnovu. Vlastně už vím, kam chci dojít a klíčové rozhovory už mám napsané...
Jinak povídku bych ráda dopsala ještě dneska... a pak nastane korekce - přečtení jednou, pak tisk a v ruce opravit zvýrazňovačem, zvýrazněné chyby přepsat a nakonec předložit sestře. Nemám marné naděje, že by mi sestra ve svých čtrnácti opravovala chyby, ale na překlepy a nesrovnalosti v ději je perfektní.
Tak asi tak, ale časové údaje berte u mě fakt s rezervou. I když je teď maturitní týden a já se naposledy budu flákat... Příští rok mě to čeká taky :( To je asi všechno, co jsem chtěla říct. akorát poslední věc: to sakra Tomodachiho a sestru nemohli naučit líp mluvit??? Kdo to má celý psát obecnou češtinou? :DDD
čauky mňauky ;)
Yveren